Devar Tora
Ekev / protože
Devarim / 5. Mojžíšova (Deuteronomium) 7:12-11:25
Opravdovost proti přetvářce
Tóra: Devarim / 5. Mojžíšova (Deuteronomium) 7:12-11:25
Haftara: Ješa‘jahu / Izaiáš 49:14-51:3
Berit Chadaša: Jochanan / Jan 15:1-17:26
Devarim (Deuteronomium) {7:12} Za to, že budete poslušní oněch zákonů a budete je zachovávat a uplatňovat, zachová Hospodin, tvůj Bůh, svou smlouvu a tobě milost, jak přísahal tvým otcům. {7:13} Bude tě milovat a žehnat ti a množit tě, žehnat plodům tvého břicha a plodům tvé půdy na půdě, již se zapřísáhl tvým otcům dát tobě, tvému obilí a moštu a oleji a vrhům tvého skotu a stádům tvého bravu. {7:14} Budeš požehnaný mezi všemi národy, mezi vámi a mezi tvým dobytkem se nevyskytne neplodný ani neplodná. {7:15} Hospodin od tebe odvrátí každou nemoc, žádnou ze zlých micrijských chorob, které jsi poznal, nepošle na tebe, ale na všechny tvé nepřátele. (Rabín Efraim Sidon)
To zní jako nabídka, kterou zkrátka a dobře nelze odmítnout! Nemyslíte? Výměnou za to, že se budeme řídit Božími přikázáními, je HA-ŠEM (doslova „to Jméno“, Hospodin) ochoten nám požehnat zde na zemi vším možným. No, není to skvělé? Vlastně to zní až podezřele moc dobře! Skoro to zní tak, jakoby se nám prostřednictvím BENEJ JISRA’EL (členů izraelské pospolitosti) konečně mohl do rukou dostat všemi tolik hledaný návod na zisk, bohatství a úspěch. Ale nepředbíhejme tolik. Co ty věty, které následují hned kousíček za tím?
Devarim (Deuteronomium) {8:2} A připomínej si celou tu cestu, jíž tě Hospodin, tvůj Bůh, vedl po čtyřicet let, aby tě soužil a zkoušel a tys poznal, co je v tvém srdci, zda jsi schopen zachovávat jeho příkazy či ne. {8:3} Soužil tě a hladem trápil, ale krmil tě manou, již jsi neznal ty ani tví otcové, aby ti dal poznat, že člověk nežije pouze chlebem, nýbrž že vším tím, co vychází z Hospodinových úst, je člověk živ. {8:4} Za čtyřicet let zde na tobě nezvetšely šaty a noha ti neotekla. {8:5} Svým srdcem jsi seznal, že tě Hospodin trestá, jako otec trestá svého syna. (Rabín Efraim Sidon)
To zase zní pro změnu téměř jako naprostý opak toho, co bylo řečeno předtím! Naštěstí to ale skutečně jen tak vypadá. O tom, že se opravdu nejedná o žádný protiklad, se přesvědčíme již za malou chvíli. Nejprve si ale zodpovězme následující otázku: Není snad Bůh vševědoucí? Jaký má tedy smysl, aby nás ha-Šem soužil a zkoušel naši upřímnost, pokud jde o zachovávání jeho přikázání? Cožpak to není tak, že ha-Šem zná celou minulost, současnost a dokonce i budoucnost? Nezná snad každičkou jednotlivost, která se kdy udála nebo teprve odehraje, a to od samého začátku dějin až po jejich konec? Tak proč má tedy Bůh potřebu nás jakkoliv zkoušet, když už stejně dávno dopředu ví, co je v našich srdcích?
Odpověď je nasnadě! Mezi těmi, co o sobě prohlašují, že jsou věřící, je stále mnoho pokrytců. Nikdo nemá rád neupřímné lidi, a už vůbec ne takové, co o sobě navíc s oblibou tvrdí, že jsou věřící. V běžném životě bychom všichni nejraději obchodovali jen se samými upřímnými lidmi, kterým se dá věřit a je na ně spoleh – to dá přece rozum.
Tehilim (Žalmy) {27:11} Hospodine, ukaž mi svou cestu, veď mě rovnou stezkou navzdory těm, kdo proti mně sočí. (Překlad 21. století)
Jinými slovy žalmista se pokoušel říci asi toto: „Nauč mě žít přesně tak, jak žiješ ty, Pane. Nauč mě upřímnosti a poctivosti.“
Pokrytci a nejrůznější podvodníci kolem sebe víří jen prach, snaží se za každou cenu na lidi zapůsobit a vzbudit v nich dojem, že jsou něčím víc, než čím ve skutečnosti jsou. Takoví lidé velice často bývají ve své podstatě nešťastní, protože musejí donekonečna předstírat a přetvařovat se, že jsou něčím, čím nejsou. Skutečně poctiví a upřímní lidé jsou naopak průzrační jako sklo. Bývají zkrátka otevření k ostatním, protože vědí kým jsou a jsou s tím spokojeni.
Podobně, jak je tomu v oblasti mezilidských vztahů, je tomu i ve vztahu k Bohu. I Bůh od nás očekává poctivost a upřímnost. Rozdíl je pouze v tom, že před Bohem se nemůžeme schovat do žádného převleku. Můžete to sice zkusit, ale Bůh stejně vidí pod každou škrabošku, kterou byste si nasadili. Samotná Bible nás totiž učí, že Bůh se nedívá na náš zevnějšek, ale na to, co je uvnitř nás.
Mnoho lidí dodržuje Boží přikázání jenom proto, že to berou za svou náboženskou povinnost. Takoví lidé ale ve skutečnosti věří jen v jakési náboženství a tak místo Bohu, slouží pouhému náboženství. Nejsmutnější na tom je ale to, že mnoho lidí, kteří slouží spíše náboženství než Bohu, si to velice často ani neuvědomuje. Často se též stává, že si to neuvědomuje ani jejich okolí. Lidé si mnohdy o takovém člověku myslí, že je to velice zbožný člověk či zanícený služebník Pána. Jsou to tedy nakonec pouze ony zkoušky, jež jsou zmíněny ve výše uvedeném druhém úryvku, které mohou prověřit a ukázat, co je skutečně v srdci člověka. Ne proto, že by to Bůh nevěděl a potřeboval to teprve dodatečně zjistit. Bůh to přece již všechno dávno ví! Bůh to nedělá kvůli sobě, ale dělá to jak pro nás, tak pro naše okolí, aby bylo přede všemi zjevné, co v naších srdcích opravdu je.
Bůh prověřuje naši upřímnost! Ano, Bůh nás zná skrz na skrz. Jak dobře ale známe sami sebe? A co teprve ostatní lidé a naše nejbližší okolí. Opravdu nás ostatní znají takové, jací skutečně jsme? A právě o tomto je celé to soužení a zkoušení z Devarim [Deuteronomium] 8:2! Soužení a zkoušky totiž viditelně oddělují upřímné věřící od těch neupřímných. Opravdoví věřící nakonec zdědí ta zaslíbení, o nichž jsme četli v Devarim [Deuteronomium] 7:12-15, pokrytci však ne, protože se prokážou takovými, jací doopravdy jsou.
